Afrika: Kultura protestu vstává z popela!

(MF Dnes – 7. března 2009)

Největším problém současné Afriky je naše ignorance,“ prohlásil v roce 1912 zeměpisec George Kimble. Mnoho na tom nezměnilo ani bouřlivé 20. století. I dnes se Afrika stále topí v nezájmu „vyspělého“ západu.

„Zatímco my tam svoje ambasády rušíme, Číňané je svědomitě staví. Jednou toho budeme litovat," ilustruje dění Martina Čížková účastnice Expedice Anna Across Africa. Jako bychom se stále nemohli zbavit utkvělé představy, že třetí největší světadíl není nic jiného než zaprášené království hladu, válečných konfliktů a nemocí. Realita je přitom docela jiná.

„Jen s obtížemi lze uvěřit tomu, že na zemi existují místa, kde děti rády chodí do školy. A přece se taková najdou. Jednou z nich leží těsně pod rovníkem na pobřeží Indického oceánu,“ vypráví mi Ester Danelová. Tři měsíce učila děti bez domova v keňském slumu Kawangware, a tak ví, o čem mluví. „Na rozdíl od našich školáků ti keňští chápou, že jediná cesta k lepšímu životu vede mezi lavicemi, sešity a tabulí. Velký nápis Na konci vzdělání najdete charakter na stěně očividně neudělal dojem jen na mě,“ dodává. Ale i keňské děti se umějí bavit. „Každý večer si malí studenti vytáhnou oblíbená CDčka a hip-hopové beaty lokální produkce duní školou o sto šest. Bez rapu a bubnů se v Africe neobejde vůbec nic.“

Vůbec při tom nezáleží, jestli se právě touláte chudinskou čtvrtí v Nairobi nebo prašným předměstím senegalského Dakaru. Síla ukrytá ve zhudebněných verších je univerzální, srozumitelná a nepřeslechnutelná. Právě o tom vypráví dokument Africký underground: demokracie v Dakaru. „Je toho tolik, co toužíme vykřičet do světa. Každý rapper z předměstí Thiaroye dokáže chrlit rým za rýmem bez přestávky klidně celý den,“ vyznává se ve filmu jeden hudebníků. Hip-hop, který na západě zdegeneroval do navoněného mainstreamu, dnes v Africe znovuobjevuje své ztracené kořeny. Kultura protestu povstává z popela.

Dnešní generace Afričanů se zkrátka nespokojí s tím, že se jejich domácí banka propaguje na CNN, nebo že v Jihoafrické republice plánuje dostaveníčko světová fotbalová elita. Je vzdělaná, je nespokojená a chce být slyšet. „Nepotřebujeme kalašnikovy, bazuky ani kulomety. Naší zbraní je hudba,“ zazní na začátku dokumentu. Zdá se, že africké autokraty čekají těžké časy.