Mikroúvěr: půjčka na cestu z chudoby

(Finanční magazín – leden 2009)

Homo sapiens sapiens se zrodil kdesi ve východní Africe před dvěma sty tisíci lety. Od té doby se rozšířoval, kam mu jen podmínky dovolily. Někde se mu dařilo lépe, a tak budoval, bohatl a ovládal, jinde hůře. My (Češi, Evropané, obyvatelé bohatého Severu – nechť si každý dosadí dle svého gusta) jsme se shodou mnoha okolností ocitli na té správné straně barikády. Máme se lépe, než většina ostatních, a stále častěji si to také uvědomujeme. Nic na tom nezmění ani aktuální ekonomické zpomalení. Sousloví jako cílená rozvojová pomoc, Corporate Social Responsibilty (Společenská odpovědnost firem), Fair Trade či právě mikrofinanční služby se proto v našem slovníku objevují stále častěji.

Konec jednoho mýtu

S jejich nástupem se bortí jeden donedávna obecně schvalovaný mýtus. Jeho základem byla premisa, že k vyvedení rozvojových zemí z chudoby stačí podarovat tamější vlády dostatečným množstvím peněz, které nasytí hladové, vyléčí nemocné a vyhloubí studny s pitnou vodou. O jeho nesmyslnosti hovoří například známy americký ekonom a bývalý pracovník Světové banky William Easterly ve své knize The White Man’s Burden (Břemeno bílého muže). „Posledních šedesát let jsme strávili pumpováním peněz ze Severu na Jih zcela zbytečně. Jen do Afriky samotné jsme poslali zhruba 2,3 bilionu dolarů, aniž bychom dosáhli byť malého zvýšení jejího hrubého domácího produktu,“ kritizoval systém Easterly během Světového ekonomického fóra v roce 2007. Více než půlstoletí finanční pomoci sice prokázalo, že nejsme lakomí, obyvatele plovoucí vesnice na kambodžském jezeře Tonlé Sap, největšího keňského slumu Kibera či chudých předměstí mexických velkoměst jsme však z života v bídě vyvést nedokázali. „V mechanismu rozvojové pomoci je cosi principiálně chybného,“ souhlasí s Easterlym přední český ekonom Pavel Kohout.

Alternativ k neefektivnímu modelu existuje řada. Jednou z nich je Spravedlivé obchodování, o němž jste si mohli přečíst v lednovém čísle Finmagu. Fair Trade je však stále limitován obtížnou certifikační procedurou a malým množstvím obchodovatelných produktů. Jak z pozice českého „dárce“, tak i příjemce rozvojové pomoci ve třetím světě, se jako mnohem efektivnější jeví mikrofinanční služby. Dárce je v předchozí větě uveden v uvozovkách záměrně, protože se zde nejedná o klasický nezištný dar, ale o investici se sociálním rozměrem. Mikrofinance totiž označují širokou skupinu finančních služeb (úvěrových, platebních, pojišťovacích) těm obyvatelům rozvojových zemí, kteří nemají přístup k formálnímu finančnímu systému, tedy ke kamenným bankám či pojišťovnám.


Vlastní prací z bídy

S myšlenkou poskytovat drobné půjčky chudým obyvatelům Dublinu a umožnit jim tak vymanit se vlastní prací z bídy přišel již v 18. století irský esejista Jonathan Swift. Mikrofinanční instituce začaly v chudé zemi rašit, jak houby po dešti. V roce 1843 jich v Irsku působilo na tři sta. Každá z nich poskytovala průměrně 1500 třílibrových půjček s týdenním splátkovým kalendářem po dobu 20 týdnů. Úrok se tehdy pohyboval okolo 9 procent. Na irský úspěch navázal v 19. století Lysander Spooner. Americký anarcho-kapitalista se kromě propagace mikroúvěrů proslavil i založením soukromé doručovatelské služby, která natolik úspěšně konkurovala předraženému státnímu monopolu, až ji americký stát zničil sérií neoprávněných žalob. S mikroúvěry počítal také Marshallův plánu na obnovu poválečné Evropy. Za jejich současnou publicitou však stojí především bangladéšský bankéř, zakladatel slavné Grameen Bank a držitel Nobelovy ceny míru Muhammad Yunus.

Yunus: Tenhle problém dokážu vyřešit

„Všichni obyvatelé jedné vesnice, v níž jsem počátkem 70. let pracoval na rozvojovém projektu, byli zcela závislí na lichvě. Samozvaným bankéřům povinně odevzdávali veškeré peníze. Po sečtení dluhu celé komunity jsem přitom došel jen k necelým 27 dolarům. Byl jsem šokován, o jak nízkou částku se jedná. V kontextu rozvojové pomoci se vždycky hovořilo v miliardách,“ popisuje Muhammad Yunus svou cestu k mikrofinancím v rozhovoru pro Der Spiegel. Jakmile si Bangladéšan uvědomil, že k vyvedení vesnice ze závislosti na lichvářích stačí ani ne třicet dolarů, měl jasno. „Tenhle problém dokážu vyřešit,“ řekl si tehdy a pustil se do díla. Nejdříve osobně ručil bankám, které odmítaly poskytovat nízko úročené půjčky chudým. Pak se rozhodl založit vlastní specializovaný peněžní ústav – Grameen Bank. „Od vzniku v roce 1976 do roku 2007 banka poskytla 750 milionů mikroúvěrů v úhrnné výši 6,8 miliardy dolarů. Návratnost investic přitom dosáhla 98,9 procent. V zisku skončila Garmeen Bank mimo tří let pokaždé,“ dodává Yunus a jeho slova potvrzuje také řada nezávislých auditorů. Z Bangladéše se mikrofinanční instituce (MFI) rozšířily do sousední Indie a pak také do dalších rozvojových zemí. Stále však působily lokálně a nezahrnovaly přímé zahraniční peer to peer investice. Vše změnil až nástup internetu.

Rozvojová pomoc po netu

Prvním mikrofinančním webovým portálem umožňujícím půjčovat jednotlivcům v rozvojovém světě prostřednictvím lokální MFI byl www.kiva.org spuštěný v roce 2005. Celý proces je velice jednoduchý. Na internetové stránce si zájemce z rozvinutého světa vybere konkrétní podnikatelský záměr, na jehož realizaci nemá drobný živnostník v rozvojové zemi finanční prostředky. Minimální výše půjčky je stanovena na 25 dolarů. Ačkoliv Kiva nenabízí věřiteli žádný zisk z půjčky, jde o klasickou rozvojovou pomoc, získal projekt obrovskou popularitu. V prvním kvartálu roku 2008 se na serveru uskutečnila jedna půjčka každých 37 vteřin. Denně jich tak bylo více než 2300. Do ledna 2009 proběhly na portálu transakce celkem za 55 750 tisíc dolarů, které pomohly odstartovat business téměř 420 tisícům podnikatelů. Díky bezplatné spolupráci s internetovým bankovním systémem PayPal dojde k proplacení úvěru živnostníkovi již za 50 hodin od jeho odeslání. Návratnost investic je přitom podobná jako u Garmeen Bank, přesahuje 97 procent.

Na úspěch Kivy brzy zareagovali další. V současnosti na internetu působí mimo Kivy další tři projekty. Jeden z nich – My Electronic Loan Exchange Network (www.myelen.com), spuštěný jako celkově třetí na světě v roce 2007, vznikl v České republice. „MyELEN se zatím orientuje především na českou klientelu, máme ale ambice proniknout také na další trhy. Zájemce o spolupráci nacházíme především v Anglii, ale také ve Francii. Cílovou destinací všech našich půjček je Mexiko, kde již máme vybudovanou sít čtyř důvěryhodných mikrofinančních institucí. Ty jsou financovány nejen z vkladů svých klientů, ale také finančními dary, bankovními úvěry nebo investicemi od rozvojových agentur, soukromých či institucionálních investorů“ přestavuje projekt výkonná řiditelka společnosti Mikrofinance, a.s., která portál provozuje, Linda Hanyková (rozhovor s ní najdete na následující stránce).

Pomáhejte a bohatněte

MyELEN a Kiva jsou si na první pohled velmi podobné. Na internetu si nejdříve vyberete třeba Paulitu Aldama Mentado která se věnuje hrnčířství a vaše peníze by ráda využila k nákupu hrnčířské hlíny, glazury a barev, nebo Rosarii Moreno Gómez připravující chutné placky z obiloviny jménem amarantu, jež by z půjčky ráda nakoupila suroviny. Zde ale vzájemná podobnost končí. V případě českého záměru totiž nejde o klasickou rozvojovou pomoc, ale o sociálně motivovanou investici provázenou zhodnocením vložené částky. Pokud se rozhodnete půjčit své peníze prostřednictvím MyELEN, bude vám suma navýšena o úrok odvíjející se od její výše, dohodnutého splátkového kalendáře a také podmínek stanovených cílovou mikrofinanční institucí. Složíte-li minimální vklad pět tisíc korun, dočkáte se ročního úroku mezi 2 a 5 procenty v závislosti na MFI v Mexiku, při investici nad jeden milion korun už budou vaše peníze hodnoceny mezi 5 a 8 procenty ročně. Takto vysoká částka bude samozřejmě rozložena mezi více klientů. V závislosti na mexické mikrofinanční instituci se průměrná půjčka pohybuje mezi 192 a 743 dolary na jeden projekt.

Také v případě MyELEN je návratnost investic velmi vysoká. Míra neplnění závazků se liší mezi jednotlivými mikrofinančními institucemi (MFI): začíná 0,15 procenty u MFI CrediComún a končí 4,28 procenty MFI Ámbito Productivo. Přesto zde, ani u ostatních internetových portálů, neexistuje žádná formální garance. „Záruky jsou sice velmi silné, pojistit se proti případnému nesplacení ale nelze. Právě proto jsme v pilotní fázi důsledně připravovali finální podobu smlouvy a především její ukotvení do českého právního rámce. Česká legislativa totiž mikroúvěry zatím neošetřuje, ačkoliv za to již byla opakovně kritizována Evropskou unií.“ postěžovala si Linda Hanyková. „Řada Čechů si v sobě navíc špatnou zkušenost s malými kampeličkami či investičními fondy, která nepřestává ovlivňovat jejich smýšlení,“ dodala Hanyková.

MyELEN si přesto své klienty brzy našel. Nabídka spojující možnost pomáhat druhým a zároveň své úspory relativně bezpečnou cestou zhodnocovat je pro Čechy velmi lákavá. Uspokojuje totiž nejen bolavé srdce, ale také děravou peněženku