Nostalgie nevydělává

(20. 9. 2008 - Finanční magazín web)

Vietnamcům jsem se již věnoval v prvním čísle tištěného Finančního magazínu. Tehdy jsem zkoumal, co stojí za jejich ekonomickými úspěchy a jak probíhá jejich integrace do české společnosti. Znalostí a zkušeností získaných v Čechách ale Vietnamci využívají také ve své rodné vlasti.

Jaké jsou současné vztahy České republiky a Vietnamu, kde všude je v jedné z nejrychleji se rozvíjejících ekonomik světa cítit česká přítomnost a jak dokázali zúročit své vzdělání Vietnamci, kteří v Čechách vystudovali prestižní a v té době ve Vietnamu nedostupné školy, jsem se zeptal Lukáše Hlavatého, bývalého prvního tajemníka Obchodně-ekonomického úseku Zastupitelského úřadu v Hanoji.

Jak se téměř dvacet let po pádu komunistického bloku odráží spolupráce tehdejší ČSSR a Socialistické republiky Vietnamu ve vztahu obou zemí. Je vztahy možné označit za nadstandardní? Kde vidíte slabiny?

Současné vztahy ČR a Vietnamu lze obecně označit za velmi dobré, Česká republika je ve Vietnamu stále pozitivně vnímána. Podle mých poznatků Češi stojí vysoko na žebříčku sympatií Vietnamců ve srovnání s jinými Evropany, každodenně se zde můžeme setkat s nějakými doklady českého vlivu (nové pivnice s českým pivem, prodejny českého broušeného skla, byť mnohdy dováženého přes třetí země, pozitivní reakce Vietnamců, když zjistí, že jste Čech aj.).

V praxi však tyto skutečnosti nelze přeceňovat nebo na ně spoléhat např. v obchodním styku, neboť i zde, a zejména u mladší generace, hrají spíše než nostalgické vzpomínky důležitější roli peníze, kontakty a možnosti výhodného zisku. Pokud nemá český subjekt nabídnout svému vietnamskému partnerovi výhodné podmínky (cena, kvalita, servis), nemá příliš šanci uzavřít kontrakt, i kdyby byl jeho partner třeba jeho bývalý spolužák z Čech.

Vazby na Čechy mohou jednání usnadnit či urychlit, ale nemohou být zárukou úspěchu. Vyspělé západní země tak mají více šancí jen proto, že mohou Vietnamu více nabídnout (nebo totéž co my, ale za výhodnějších podmínek). Naši investoři ve Vietnamu, kterých je zde pořád poskrovnu, nepatří k těm největším na místním trhu, a to jim situaci též neulehčuje.

Jakými slovy byste popsal současnou ekonomickou situaci v zemi? Je podle vás ekonomická migrace z Vietnamu do České republiky v zemi stále aktuálním tématem?

Současná ekonomická situace ve Vietnamu je uspokojivá. Vietnam má po Číně 2. nejrychleji rostoucí HDP v Asii (8,48 % v r. 2007) a do roku 2010 se hodlá stát zemí se středním příjmem (middle-income country) a opustit tak statut rozvojové země. Jsou zde však mnohé nedostatky související s přetrvávajícím socialistickým charakterem země (byť s rozvíjející se tržní ekonomikou), jako byrokracie či všudypřítomná specificky asijská korupce, nicméně za posledních cca 10 let učinil Vietnam velký skok vpřed.

Index chudoby se sice snižuje (z 19 % v r. 2006 na 15 % v r. 2007), stále však přetrvávají velké rozdíly mezi bohatými obyvateli ve městech a chudými obyvateli venkova. Snad i proto je nyní oficiální zahraničněpoli­tickou prioritou vlády VSR vysílání vietnamských občanů do zahraničí. Nedá se hovořit výlučně o ekonomické migraci, neboť řada Vietnamců vyjíždí do vyspělých zemí Evropy, Asie či do USA též za studiem.

Velké množství vietnamských občanů, hlavně z venkovských oblastí, však vyjíždí za prací do jiných zemí regionu i nadále. Česká republika pro ně již není cílovou zemí v takové míře, jako dříve. Po vstupu do Schengenu se stáváme také tranzitní zemí. Roste tak počet nekvalifikovaných vietnamských pracovníků, kteří se různými způsoby dostávají do Evropy. V současnosti je také oblíbeným „hitem“ poptávat vietnamské pracovníky z důvodu nedostatku pracovních sil v Českých firmách. Vietnamci u nás mají obecně lepší pověst než např. dělníci z Ukrajiny, Rumunska či Polska.

Poskytuje Vietnamcům vzdělání, které získali v ČSSR, komparativní výhodu při uplatnění na trhu práce? Okupují tito lidé čelní pozice ať již ekonomice nebo ve státní správě?

Vietnamci, kteří dříve studovali či pracovali v bývalé ČSSR, se vesměs dobře uplatnili po návratu do vlasti a nyní zastávají poměrně dobré pozice jak ve státní správě, tak v soukromých firmách. Nynější místopředseda vlády a ministr zahraničí Pham Gia Khiem např. studoval v 70. letech metalurgii v Ostravě, řada bývalých náměstků či ředitelů odborů na klíčových ministerstvech studovala v Čechách či na Slovensku. Až na výjimky se dá říci, že se dobře uchytili. Jde však o generaci, která je většinou v důchodovém věku či se mu rychle přibližuje a nelze soudit, jak bude úspěšná generace současných mladých Vietnamců, která žije v Čechách.

Dříve bylo přijetí ke studiu v Čechách pro Vietnamce určitou výsadou a jeho úspěšné zvládnutí dávalo předpoklady k získání dobrého místa po návratu do vlasti. Nynější mladí Vietnamci však mohou studovat i na renomovaných evropských, asijských či amerických školách, což jim dává mnohem širší možnosti. Naše vysoké technické či zemědělské školství však má stále vysokou úroveň a dokáže vietnamské studenty dobře připravit. Myslím však, že již nějaké výrazné výhody při hledání zaměstnání nepřináší. Řada vietnamských absolventů vysokých škol si po studiu nachází lépe placená místa zcela v jiném oboru, než který vystudovali, místo vědecké dráhy často pracují v soukromých firmách, službách apod.