Bič na lemply?

(8. 9. 2008 - Finanční magazín web)

Debaty o zavedení školného jsou sporem dvou protikladných ideologií, dvou patentů na pravdu. K zajímavému kroku do středu hřiště se nedávno odhodlal stínový ministr školství za ČSSD Jiří Havel. Jeho návrh se školným nepočítá, nabízí ale jakési kompromisní řešení.

Jedni v zavedení školného vidí zuřivý atak bezpáteřních kapitalistů na bezmocnou ratolest národa, která, stejně jako kdysi Gottwald, tráví pubertu studiem „svatých textů Marxe a Engelse“. Samozřejmě zahalena do rozedraných hadrů po prarodičích a z nouze k nočnímu studiu využívající žlutého světla pouličních lamp.

Druzí, novodobí továrníci a uhlobaroni, jejichž přepychové kanceláře halí oblaka namodralého dýmu z ručně balených proletářských doutníků, pro zavedení poplatků jsou. Školné je zkrátka sporem dvou protikladných ideologií. Dvou patentů na pravdu.

O bavorácích a hromadných dopravách

Pokud jim nerozvážně poskytnete dostatek prostoru, oba si odemelou svou. Poté, spokojení se svým výkonem, nasednou do svých bavoráků a hromadných doprav a rozejdou se do paralelních světů.

K zajímavému kroku do středu hřiště se nedávno odhodlal stínový ministr školství za ČSSD Jiří Havel. Jeho návrh se školným nepočítá, nabízí ale jakési kompromisní řešení. Nazveme ho pracovně „bič na lemply“.

„Za opakovanou zkoušku by student mohl platit například dvě stě korun. Za horší prospěch pak sto korun za semestr. Částku, počet opakování i prospěchový průměr by si určovaly samy školy,“ nechal se slyšet Havel v rozhovoru pro Hospodářské noviny. „Nelze pominout výchovný efekt a stimulaci dobrých výsledků studia,“ dodává.

Pětkrát špatně

Nápad to na první pohled skutečně není špatný. Bič bude práskat jen za zadnicemi flákačů a těm lepším zbude dostatek prostředků na nákup obrázkových učebnic tištěných na křídovém papíře. Bohužel, první pohled mnohdy klame.

Důvod první: velmi často se stává, že stejnou zkoušku můžete absolvovat u různých pedagogů. A protože lidé jsou rozdílní, má každý jiný metr. Co by u jednoho stačilo na pěknou dvojku, může u druhého (náhodou experta na vytaženou otázku) skončit ošklivým vyhazovem. Student by tak v důsledku platil za špatně zvoleného nebo smůlovatě vylosovaného zkoušejícího.

Důvod druhý: jsou školy a školy a každá má jinou taktiku při „výchově“ svých studentů. Na Matematicko-fyzikální fakultě ročně naberou stovky neobroušených středoškoláků. V tu chvíli se rozjede nemilosrdná selekce. Na Fakultě sociálních studií v Brně razí opačnou strategii. Pokud uspěješ v náročných přijímacích zkouškách, čeká tě relativně poklidná cesta k titulu.

Důvod třetí: Stačí, abyste si v prvním ročníku znepřátelili jediného kantora, který vás dvakrát vyhodí jen proto, aby se následně smiloval a dal vám 3-. Studium se vám tak díky jeho moresům nepěkně prodraží. A nepřejte si ho potkat ještě jednou.

Důvod čtvrtý: Škola by si na „výchovném“ mohla teoreticky hojit svou špatnou ekonomickou situaci. Například podle hesla, „za každého vyhozeného, jedna židle do nové učebny“. Sice je pěkné, že by si studenti nemuseli odírat své zadnice na rozklížených dřevotřískových čtyrnožkách, jenže…

Důvod pátý: Zatímco studenti žurnalistiky nebo práv mohou (a téměř musejí) pracovat během studia, aby získali potřebnou praxi v oboru, studenti medicíny takovou možnost nemají. Budoucí novinář si tak na pokuty vydělá „za pochodu“, zatímco budoucího medika by teoreticky čekalo noční doplňování zboží v supermarketu.

Vzhledem k předchozímu se tak nakonec jako spásná jeví slova Jiřího Paroubka: „Není tomu tak, nikdy tomu tak nebylo a nebude tomu tak v mnoha nejbližších letech,“ odmítl předseda ČSSD snahu svého stranického kolegy.

„ČSSD nepovažuje školné za faktor, který by zkvalitnil studium, a jeho zavedení na veřejných vysokých školách v jakékoliv podobě, včetně zpřísnění takzvané penalizace za nadstandardní délku studia oproti současnému stavu, kategoricky odmítá. Právo na vysokoškolské vzdělání dle ČSSD nesmí být podmíněno sociální či finanční situací studenta a jeho rodiny,“ dodal předseda ČSSD.

Jak je vidět, všechno zlé je pro něco dobré. Dokonce i ta zpropadená ideologie.