Piráti vs. piráti

Finmag (září 2009)

Kolbiště mohou být různá. Ideály se ale nemění.

„Kdybychom se jmenovali Svoboda internetu nebo Strana přátel sdílení, neštěkne po nás ani pes,“ usmívá se místopředsedkyně České pirátské strany Anežka Bubeníčková. Piráti jsou zkrátka v kurzu: na internetu je už od roku 2008 hledá víc lidí než Brintey Spears, HIV a fotbalistu Ronalda dohromady. Mohou zato nejen uhrančivé oči Jacka Sparrowa alias Johnnyho Deppa z Pirátů z Karibiku, ale také novodobí piráti vyzbrojení rychlými čluny a těžkými kulomety. Čím dál větší porci koláče si navíc nárokují i piráti, jejichž život je tradičnímu dobrodružství na míle vzdálen - piráti virtuálních sítí.

……………………………………

S Kalašnikovem místo prutu

„Námořní pirátství nelze vyhubit, stejně jako není možné zlikvidovat obchod,“ píše ve své knize Pod pirátskou vlajkou mapující dějiny pirátství Igor Vsevolodovič Možejko. Ačkoliv jeho vyprávění končí krátce po druhé světové válce, ani dnes nezbývá, než souhlasně přikyvovat.

Zatímco dříve piráty lákal především drahocenný náklad skrytý v podpalubí, dnes se ho sotva dotknou. Z části proto, že truhlici plnou zlata, drahého kamení či slonoviny, coby součást povinné výbavy nahradil počítačem ovládaný autopilot a satelitní navigace. Právě díky jejímu rozmachu se ještě před několika lety piráti považovali za ohrožený druh přežívající především na stříbrném plátně. Novodobí Jánošíci, kteří bohatým berou, a protože jsou chudí, utrženou kořist si po právu nechávají, se však dokázali skvěle adaptovat. Jejich novou taktikou se stalo zajímání.

Podle statistik Mezinárodního námořního ústavu bylo jen za první polovinu letošního roku piráty přepadeno na 240 plavidel po celém světě. Řada různých zdrojů však upozorňuje, že 50 až 90 % útoků není nikdy nahlášeno. Více než polovina ze zaznamenaných útoků pak připadá na východní pobřeží nepokoji zmítaného Somálská a Adenský záliv, strategickou tepnu spojující Evropu a Asii, po níž podle agentury Bloomberg proudí celá desetina světového obchodu.

Zlatý somálský důl

Výhodnější místo pro svou podvratnou činnost si moderní piráti vybrat nemohli. Lodě se sice mohou Suezskému průplavu vyhnout, cesta vedoucí kolem Mysu Dobré naděje je však natolik nákladná, že je stále výhodnější zaplatit vysoké pojistné, poplatek za plavbu Suezem a modlit se, že k únosu nedojde. „Piráti si ale rentabilitu plavby okolo somálských břehů uvědomují, neustále proto zvyšují cenu výkupného,“ popsal situaci pro časopis Wired investigativní reportér Scott Carney. Přestože je průměrné výkupné vyplacené dnes stonásobně vyšší než v roce 2005, bod zlomu je v nedohlednu. Lodí, které by zvolily o 16 tisíc kilometrů delší trasu, je stále minimum, stejně jako států, které by si boj proti pirátství stanovily jako svou prioritu.

I novodobé pirátství tak lze, stejně jako každý jiný business, vysvětlit pomocí čistě ekonomické terminologie. „Hlavním stimulem mezinárodního námořní obchodu je maximalizace zisku. Všechny zainteresované strany – dopravci, pojišťovny a soukromé bezpečnostní agentury proto kalkulují s tím, že je ekonomičtější pirátství tiše tolerovat a čas od času zaplatit výkupné, než proti němu vést dlouhodobou a nákladnou válku s nejistým výsledkem. Maximalizovat zisk ale chtějí i piráti. Ti proto stupňují své požadavky a testují tak odolnost trhu,“ zanalyzoval dění Scott Carney.

Jak na ně?

Boj proti pirátství je téměř k nerozeznání od zápasu s islámským terorismem, v jehož případě se pomyslné misky zisků a ztrát převážily až po útocích na Světové obchodní centrum. Pobouřené světové společenství se teprve pod tlakem veřejného mínění odvážilo vyhlásit teroru nekonečnou sérii bitev, která se nikdy nepromění v totální vítězství. Podobný vývoj lze očekávat i v případě somálských pirátů. Když 7. srpna 1998 vyletěly do povětří americké ambasády v Nairobi a Dar es Salaamu (na 300 osob zemřelo a více než 5000 jich bylo zraněno), zareagoval Bill Clinton odpálením několik řízených střel na údajné teroristické cíle v Afghánistánu a Súdánu. Miska ztrát ještě nebyla plná a zisky z planetárního nahánění usámovců nepřevažovaly očekávané škody.

Podobně lze chápat i současné stahování námořních sil do oblasti Adenského zálivu a občasnou úspěšnou záchrannou operaci. Na frontální útok ještě nedozrál čas. „Učiníme vše, co bude v našich silách, abychom zabránili eskalaci napětí. Na stabilizaci situace v Somálsku poskytneme dalších 150 milionů dolarů,“ nechala se 7. srpna slyšet manželka bývalého amerického prezidenta a současná ministryně zahraničí Hillary Clinton. Její proslov přišel symbolicky přesně den před 11. výročím útoků na ambasády v Africe. Ke změně názoru proto světové společenství nejspíše nepřinutí ani další nárůst únosů, ani nehorázné výkupné, ale jeden zvláště brutální atak na loď plnou západních turistů, který pobouří světové mínění, podobně jako pohled na bortící se dvojičky.

Konec rybářů v Somálsku

„Pirátství vzniklo pradávno. Máme všechny důvody domnívat se, že v den, kdy první námořní obchodník naložil na svou loďku zboží a vezl ji přes průliv, vydal se za ním i první námořní loupežník,“ konstatuje Igor Vsevolodovič Možejko. V případě somálských pirátů však na scénu vyplouvá ještě jeden motiv, o němž západní média často mlčí.

„Významným faktorem, který ovlivnil rozmach pirátství v Somálsku, je nelegální nadměrný rybolov zahraničních plavidel v pobřežních vodách, k němuž došlo po kolapsu státu v roce 1991. Místní rybáři díky tomu během několika let přišli o svůj tradiční a jediný způsob obživy,“ upozorňuje ve své obsáhlé analýze příčin somálského pirátství předseda dubajského výzkumného institutu Gulf Research Center Abdulazis O. Sager. „První útoky, jež dnes nazýváme pirátskými, nebyly ničím jiným než spontánními neorganizovanými akty protestu proti plundrování mořského bohatství rybářskými giganty. Zoufalým Somálcům nešlo o zajetí posádky či ovládnutí lodi, jejich jediným požadavkem bylo vyplacení daně za rybaření v somálských výsostných vodách,“ dodává Sager.

V tomto světle pak dění v Adenském zálivu vyvstává ve zcela jiném světle. Jde o předem ztracený boj hrstky odvážných, která se rozhodla vzbouřit proti diktátu plovoucích rybích konzerváren. S trochou nadsázky lze tvrdit, že se pirátství vrací ke svým romantickým jánošíkovským kořenům. Podobné ideály mají i piráti počítačoví.

………………………………

Internet je naše moře

Když jsem se místopředsedkyně České pirátské strany Anežky Bubeníčkové zeptal, co si myslí o současné podobě autorského zákona, začal jsem se po chvíli cítit stejně, jako japonský admirál Isoroku Yamamoto po neohlášeném útoku na Havaj. V mladé dívce jsem probudil dřímajícího obra.

Před rozsudkem nad provozovateli serveru The Pirate Bay v dubnu letošního roku bylo organizované pirátské hnutí prakticky neviditelné. Celosvětový boom odstartoval až úder soudcovského kladívka, který 17. dubna poslal na rok za mříže čtyři nejvýznamnější postavy Pirátské zátoky, největší světové databáze torrentů a 111 nejnavštěvovanější stránku ne webu podle www.alexa.com.

„Výsledek byl s napjetím očekávám celou internetovou komunitou. Žalující stranou totiž nebyl nikdo jiný než Mezinárodní federace fonografického průmyslu zastupující celosvětovou hudební i filmový produkci,“ popisuje okolnosti procesu politolog a informatik specializující se na problematiku počítačového pirátství Jan Boček. „Ačkoliv obžalovaní argumentovali, že na jejich severu není uložen žádný ilegální obsah, ale pouze tzv. trackery, které stahování autorským právem chráněného softwaru umožňují, soudce připomínky obhajoby neuznal,“ dodává Boček. Krátce po rozsudku ale vyšlo najevo, že oba soudci, kteří špičky The Pirate Bay poslali za mříže, byli členy Švédská asociace pro autorské právo. Celý případ se proto bude k nelibosti nahrávacích společností znovu přezkoumávat. Do té doby jim nezbývá, než doufat, že se v devítimilionovém severním království najde alespoň jeden nezávislý soudce. Pirátská pré tak v digitální zátoce probíhají nerušeně dál.

Pirátům těm je tu hej

Jakmile se informace rozkutálely po síti, začaly pirátské strany rašit jako houby po dešti. Jejich poslání shrnula místopředsedkyně České pirátské strany Anežka Bubeníčková takto: „Internet se nesmí stát prodejním kanálem, kde budou podmínky diktovány korporacemi či jinými zájmovými skupinami. Omezování svobody na internetu totiž zákonitě vede k omezování svobody v reálném životě.“ K dnešnímu dni je oficiálně zaregistrovaných „pirate parties“ celkem 32. Piráty tak můžete mimo tradičních evropských bašt volit i v Peru, nebo v Srbsku. K jejich koordinaci navíc vznikla první pirátská internacionála.

Nejaktivněji se počítačoví piráti zorganizovali právě ve Švédsku. „Počet členů strany stoupl během několika dní po rozhodnutí soudu trojnásobně; ze 14 tisíc členů strany k 16. dubnu se počet členů zvedl na více než 42 tisíc k 1. květnu, čímž se švédská Pirátská strana stala čtvrtou největší stranou podle počtu členů a zároveň největším zájmovým sdružením mladistvých v zemi,“ upřesnil Jan Boček.

Svou popularitu dokázala Piratpartiet zhodnotit v červnových eurovolbách, kdy pro ni hlasovalo přes 7 % voličů. Počítačoví piráti díky tomu získali své první křeslo ve Štrasburku. Přibližně stejně voličů jako ve Švédsku – 200 tisíc – hlasovalo pro piráty i v Německu.

Přežije politické pirátství?

Na první pohled to vypadá, že by se pirátům mohlo blýskat na lepší časy. Jejich úspěch na politické scéně je však pupeční šňůrou nerozlučně spjat s aktivitou protipirátských skupin. Čím více bude žalob a mediální publicity, tím více lidí bude ochotno piráty volit. Jakmile by se toto soukolí zadrhlo, politické pirátství by mělo jepičí život. Schopnost oslovit voliče i s jinými tématy, zatím piráti postrádají. Přesto existují i výjimky.

„S tradičními piráty nás nespojují pouze romantické ideály o svobodě, ale také demokratické hodnoty, které tvořily nedílnou součást jejich společenství, v níž měl i ten poslední pirát právo na podíl na kořisti,“ tvrdí místopředsedkyně strany Bubeníčková. Kromě obrany svobody virtuální, tak chtějí čeští piráti prosazovat i prvky přímé demokracie, které námořní piráti vyznávali dávno předtím, než zakořenily v americké ústavě. Pirátskou historií se ale lze inspirovat i úplně jinak…

Pornopiráti

Pirátské tematice se věnuje i údajně nejdražší pornofilm všech dob. Podle pornokritiků ve snímku s prozaickým názvem PirátiXXX najdete mimo obligátních scén také propracované šermířské souboje, drahé digitální triky, zlatý poklad a jednu černou pásku. „Porno ještě nikdy nebylo tak akční a vpravdě epické,“ prohlásila o filmu živoucí legenda Evan Stone. Je vidět, že epochální romantika provázející piráty na jejich cestě dějinami neumírá ani v situacích, ve kterých by ji marně hledal i Karel Hynek Mácha.