Jihokorejská cesta a bibimpap

Exportér - magazín Hospodářských novin (březen 2009)

S Jižní Koreou nás spojuje nejen aktuální potřeba řešení dopadů globální krize a investoři v ČR. V této asijské zemi jsme totiž známější, než si představujeme.

Ještě před půlstoletím byla Jižní Korea chudší než většina afrických států. Díky nezdolné kolektivní vůli uspět, ohromnému pracovnímu nasazení a také nekompromisní vládě jihokorejských generálů se země dokázala prodrat až na vrchol ekonomického Olympu. Zda na něm Korejci zůstanou i po skončení současné globální bouře jasné není. Ale i když by je silný nárazový vítr sfoukl pryč, zpřerážel jim nohy a vymknul jim ramena, můžete se vsadit, že budou zpět dřív, než bys řekl "bibimpap".

Raketový růst

Rozlohou je Korejská republika jen o málo větší než ČR. Přesto je její hrubý domácí produkt pětkrát vyšší než český. Přitom ještě počátkem šedesátých let, deset let po skončení pustošivé korejské války, kolísal její nominální hrubý domácí produkt kolem 100 USD na osobu. O třicet let později se jihokorejské HDP přehouplo přes deset tisíc USD a vloni přesáhlo dvacetitisícovou metu.

Jižní Korea je navíc jedním z nejdůležitějších hráčů ve výzkumu informačních a komunikačních technologií. Loga firem jako LG a Samsung zná celý svět. Mimochodem, když jihokorejský deník Čoson Ilbo porovnal v roce 2004 výkon Samsungu s HDP národních států, zjistil, že tato firma představuje 36. nejsilnější ekonomiku světa. Česká republika skončila až za ní.

Cesta východoasijského ekonomického tygra za bohatstvím zkrátka nemohla být přímější. Krize z roku 1997 však obnažila řadu chyb, které Jihokorejci vyrobili.

Do té doby opěvovaný systém obrovských rodinných konglomerátů - čebolů, které se dostaly na výsluní počátkem 60. let za vlády geniálního diktátora a tvůrce jihokorejského ekonomického zázraku Pak Čong-huiho, dostal povážlivé trhliny.

Na pomoc nakonec přispěchaly Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Tvrdé podmínky restrukturalizace tehdy Jihokorejci přijímali s obtížemi, přesto zanedlouho opět stoupali k výšinám. A za úspěchem stojí především korejská mentalita, ne nepodobná japonské, možná ještě extrémnější.

Život v upracovaném pekle

"Život tady mi ze všeho nejvíc připomíná peklo. Kdykoliv vyrazím na služební cestu do zahraničí, připadám si jako v ráji," dělí se o zkušenosti o přestávce mezi přednáškami profesor sociologie na soulské univerzitě Songkjungwan Ju Hong-džun. "Jenže ten ráj je strašně nudný," dodává profesor po chvíli se šibalským úsměvem ve tváři.

Podobně, i když s mnohem menším optimismem se o životě v "Zemi jitřní svěžesti", jak se Jižní Koreji přezdívá, vyjadřuje soulský právník Jun Čong-il.

"Naší kulturou je byznys. Nechodíme do divadla, neužíváme si volného času. Nikdo nás to nenaučil. Žijeme ze dne na den jen pro práci a jsme pod neustálým tlakem," poznamenává Jun Čong-il.

Že je život pod 38. rovnoběžkou půlící Korejský poloostrov ve dví zcela podřízený práci potvrzují také statistiky Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj. Jihokorejci podle ní ročně odpracují v průměru 2357 hodin. Více než jakýkoliv jiný národ vyspělého světa. Od druhých Řeků je dělí hluboká třísethodinová propast.

Reálnou představu o intenzitě pracovního procesu v zemi si ale uděláte teprve tehdy, když počet odpracovaných hodin převedete na osmihodinové směny. V porovnání s Nizozemci mají Jihokorejci ročně 120 regulérních pracovních dnů navíc. Přesto je to pro některé málo.

"Chceme-li dosáhnout vytyčených cílů, musí být mladá generace ještě pracovitější a byznysmeni ještě ambicióznější," nechal se slyšet současný prezident I Mjong-bak během svého inauguračního projevu v únoru loňského roku. U podniků nad 250 zaměstnanců, tvořících páteř korejské ekonomiky, mají přitom Korejci podle stejných statistik druhou nejvyšší produktivitu na světě.

"Oficiální pracovní den byl nedávno zkrácen ze 48 na 44 hodin týdně, to tady ale nikoho příliš nezajímá. Pracovní den Jihokorejce je tak dlouhý, jak si ho každý udělá. Platí zde totiž nepsané pravidlo, že každý zaměstnanec musí být v práci dřív a odcházet později než jeho nadřízený," vysvětluje specifika Marek Baláš, zaměstnaný jako Student Exchange Manager na univerzitě Songkjungkwan.

Jeho slova potvrzuje Lucie Lompejová působící v centrále Obchodní komory Evropské unie na pozici Committee Director. "Místní někdy zůstávající práci i 24 hodin denně. Domů zkrátka nechodí. V mnoha jihokorejských firmách se navíc stále pracuje také v sobotu," říká Lucie Lompejová.

S následky se vypořádej až potom

Jak Marek Baláš, tak i Lucie Lompejová shodně vyvracejí statistické informace o údajné vysoké produktivitě. "Jihokorejci jsou podle mého názoru neefektivní, na vině je především úroveň vedení. Například je stále zvykem uzavírat pracovní smlouvy při večeřích nebo v barech a i to se započítává do pracovního procesu. Obvykle se proto nadřízený nerozčiluje, pokud najde svého podřízeného spokojeně spícího za pracovním stolem. Stačí šéfovi naznačit, že jste předchozí noc tvrdě pracoval na uzavření kontraktu s novým klientem, a vše je rázem odpuštěno," naznačuje situaci Lucie Lompejová.

Podobné zkušenosti má i Marek Baláš. "Pracovní nasazení není příliš vysoké. Shon vypukne až s blížícím se termínem uzávěrky. Stačí, abych v deset hodin seděl u svého stolu, a všichni to berou tak, že pracuji. Korejský styl práce bych popsal takto - cokoliv můžeš slíbit, neváhej a slib. S následky se vypořádej až potom," říká Marek Baláš.

Podle řady výzkumů se však Jihokorejci ocitají na pokraji kolektivního kolapsu nadměrného pracovního nasazení. Jižní Korea má nejvyšší sebevražednost ze všech vyspělých zemí a gwarosa, korejský výraz pro smrt z přepracování, se v médiích skloňuje stále častěji, stejně jako nadměrné pití alkoholu. Současná globální ekonomická krize celou situaci jen umocňuje.

Ve víru krize

Ještě v první polovině loňského roku chrlily jihokorejské deníky obsáhlá zpravodajství o reformních počinech prezidenta I Mjong-baka. Měly přispět k realizaci smělého plánu nazvaného pro svou symbolickou souvislost s Boeingem 747 - donedávna největším a nejmohutnějším letounem - prozaicky "747".

V druhé polovině roku došlo však k prudkému obratu a lavinový efekt celosvětové finanční krize začal ovlivňovat hospodářský vývoj i v Korejské republice. "Temná mračna se stahují nad korejskou ekonomikou", "Korea tváří v tvář ekonomické křeči", "Ekonomové varují před důsledky krize" - právě takové titulky od té doby plní přední stránky místních deníků.

Optimismus tolik charakteristický pro nově nastolený kurz rychle vystřídala nejistota, obavy a strach. S přímými dopady krize se v zemi setkáváte doslova na každém kroku.

"Například veškeré dovážené zboží ze dne na den zdražilo přibližně o polovinu," popisuje důsledky globálního zpomalení Marek Baláž. S dopady krize na život Jihokorejců se díky své pracovní pozici konzultanta zahraničních studijních stáží setkal však i jinak.

"Řada studentů musela zrušit naplánované zahraniční stáže a studijní pobyty, nebo si je zásadním způsobem zkracují. Jeden ze studentů byl před odjezdem požádán, aby prokázal, že má na svém účtu 30 tisíc amerických dolarů. Ještě v září mu stačil výpis se sumou 36 milionů wonů. Když musel tu samou dolarovou částku znovu potvrdit v listopadu, nestačilo mu ani 58 milionů wonů na jeho účtu," uvádí Marek Baláž.

Jedním z hlavních dopadů finanční krize byl totiž rychlý a citelný odliv kapitálu ze země a oslabování jihokorejské měny. "Jižní Korea se stala bankomatem pro rozvinuté státy. Akutní nedostatek dolarů a následná finanční nejistota způsobily okamžitý propad kurzu korejského wonu vůči americkému dolaru," naznačuje příčiny prudkého propadu místní měny I Jun-džu z obchodně-ekonomického úseku českého velvyslanectví v Soulu.

"Na konci listopadu oslabil won vůči americkému dolaru v porovnání se stejným obdobím loňského roku o zhruba 37 procent, což je nejhorší propad v rámci deseti asijských nejvíce obchodovatelných měn," říká I Jun-džu. Pokles se nezastavil ani počátkem tohoto roku, takže v únoru se kurz jihokorejské měny propadl pod hranici 1500 wonů za jeden americký dolar.

Změna současného trendu se přitom nedá předpokládat, neboť předpovědi růstu ekonomiky pro rok 2009 nejsou nijak optimistické. Vzhledem k prohlubující se globální ekonomické krizi a závislosti jihokorejské ekonomiky na světové poptávce se poslední odhady pohybují v rozmezí od minus 2 % (Moody's) do minus 4 % (Citigroup). Samotné korejské odhady se pohybují pod hranicí minus 3 % a připouštějí ztrátu více než 200 000 pracovních míst.

Export, hnací motor jihokorejské ekonomiky, není schopen vzhledem ke klesající poptávce ve světě, kompenzovat pokles domácí spotřeby. Největším nebezpečím může být však pro Korejskou republiku pokles poptávky čínského trhu.

"Celá řada jihokorejských společností v čele s Hyundai navíc tratí kvůli zhoršeným vztahům s Korejskou lidově-demokratickou republikou. Nový prezident Korejské republiky totiž nechce akceptovat věčné vrtochy komunistického režimu. Ten zase na oplátku omezil výrobu v průmyslovém komplexu v severokorejském příhraničním městě Kesongu," popisuje Marek Baláš další potíže jihokorejské ekonomiky.

Jihokorejská láska pod Hradčany

Ačkoliv je život na jihu Koreje od toho českého velmi odlišný, spojuje nás více, než by se na první pohled zdálo. A nejen dopady současné globální krize.

Česko je v Korejské republice nesmírně populární a jen těžko najdete někoho, kdo by naši zemi neznal. Například historicky nejsledovanější jihokorejská telenovela se neodehrává v Soulu nebo v Pusanu, nýbrž v Praze. "Milostný trojúhelník se odehrává na pozadí vaší krásné historické budovy. Bylo to moc romantické," rozplývá se nad seriálem studentka ekonomie Pe Čong-un. "Moc se těším, až vaši zemi jednou navštívím," zasní se po chvíli.

Na bezprecedentním úspěchu mýdlové opery a popularitě České republiky se v Koreji dají vydělat i velké peníze. Povedlo se to komunikativnímu padesátníkovi Tai Hamovi, který si v nejrušnější soulské čtvrti otevřel restauraci Castle Praha. "Nálevnu" usadil do věrné repliky Staroměstské radnice s funkčním orlojem. Budova sice mezi tradiční korejskou architekturou působí trochu jako pěst na oko, oblibu mezi místními si však získala okamžitě.

Pivo, které vaří podle české receptury, sice není levné, Korejci a především Korejky si přesto rádi připlácejí za atmosféru připomínající jim jejich zamilovaný seriál.

Ke zlatavému moku si samozřejmě můžete objednat některé z nabízených českých jídel - na lístku najdete i tradiční utopence či bramboráky. Jejich chuť tak úplně česká není - jen málokterý český kuchař u nás polévá naloženého buřta sojovou omáčkou - nápaditost se však cení.

Důkazy o provázanosti českého a korejského světa najdete i jinde. "V místní televizi jsem nedávno zahlédnul reklamu na zmrzlinu. Najednou jsem si uvědomil, že veselícím se chlapcům a dívkám vyhrává z reproduktorů skupina Gipsy.cz," překvapuje poznatkem Marek Baláš.

Korejská brázda v srdci Evropy

Možná ještě hlubší než česká brázda v Korejské republice je ta jihokorejská v České republice. Řada korejských firem si totiž pro sídlo svých evropských poboček zvolila právě Českou republiku.

Podle odhadů zaměstnávají jihokorejské firmy bezmála osm tisíc Čechů. Společně s nimi k nám dorazila i korejská kultura a kuchyně. Ve specializovaných obchodech na vlas podobným těm korejským najdete cokoliv, rýžovým národním nápojem sodžu počínaje, tradičními instantními nudlemi konče.

V jedné z několika korejských restaurací si můžete objednat i nefalšované kalbi - vynikající uzená žebra nebo zmíněný bibimpap - kameninovou misku plnou rýže, zeleniny a jihokorejských hub.

Samozřejmě nesmí chybět kimči - zelí fermentované v pálivé kořenící směsi, bez něhož se v Jižní Koreji neobejde vůbec nic. "Nechcete-li si z Korejců udělat nepřátele na celý život, nikdy se o kimči nevyjadřujte ošklivě. Korejci jsou na něj strašně hrdí a pokud jim ho urazíte, je zle," upozorní vás hned na prvních stránkách snad každý turistický průvodce o Jižní Koreji, který je v Čechách k dostání.

Chcete-li si udržet dobré vztahy s Jihokorejci, mějte vždy na paměti ještě jednu poučku. "Korejci jsou velmi soutěživí, často ale odmítají převzít zodpovědnost za své činy a vyhýbají se rozhodnutím. Pokud se něco nepovede, nebo se objeví nějaká chyba, nikdy se o tom veřejně nemluví. A to i tehdy, když je na první pohled zřejmé, kdo problém způsobil," upozorňuje na podstatné specifikum korejské mentality Marek Baláš.

Nezapomeňte, že ve zdejší společnosti stále přetrvává hluboce zakořeněný strach z toho, že pokud bude viník označen a veřejně kritizován, ztratí před ostatními členy kolektivu jednou provždy svou tvář. A to je horší než usnout za stolem v práci nebo dočasně přijít o iluzi nekonečného růstu.