Člověk nepochází z opice, ale z upíra!

Finmag (červenec 2009)

„Kolik asi bylo slohů, které jsem za své více než desetileté učitelování v jedné základní škole na okraji Neapole přečetl? Nevím, přestal jsem je počítat. Ale nepřestal jsem na ně myslet, protože všechny, ať byly napsané pečlivě, nebo nepořádně, ať byly smutné, nebo veselé, někdy dokonce polemické, mi něco řekly a často i leccos daly,“ vyznává v předmluvě ke knize Já to doufejme ňák zmáknu, o jejíž druhé vydání se před nedávnem postaralo nakladatelství Baobab, Marcello D’Orta.

Italského učitele slohová cvičení jeho studentů zaujala natolik, že z nich koncem minulého století vybral šedesát nejzajímavějších. Výsledek D’Ortovy editorské práce opravdu stojí za to. Krátké příběhy vykreslené bystrým a nekompromisním jazykem dětí totiž vypovídají o současném světě mnohem víc, než by kdy dokázal mnohosvazkový sborník šedesáti prací největších žijících sociologů, ekonomů a environmentalistů opatřený dokonalým citačním aparátem, metodologickým ukotvením a vznešenými latinskými slůvky vysázenými kursivou.

Místo nich je kniha (naštěstí) prošpikovaná humorem. Humorem často nezamýšleným, který nejdříve pobaví, ale po čase vám z něj naskočí husí kůže. Mohl bych se tady marně pokoušet o všemožné analýzy, ale tentokrát rád, a s pocitem, že bych to lépe neřekl, nechám mluvit studenty prvního stupně základní školy.

Mezi témata, jež se v dětských pracích objevují nejčastěji, patří chudoba, hlad a bída – peníze totiž v hlavách neapolských žáčků fungují jako zásadní nástroj diferenciace. Nejinak je tomu ve slohu, jehož zadání znělo: Učitel vám vykládal o Švýcarsku. Dovedli byste shrnout nejdůležitější body jeho výkladu?

Švýcarsko je malá země v Evropě, která sousedí se Švýcarskem, Itálií, Německem a Rakouskem. Je tam hodně jezer a hodně hor, ale moře ve Švýcarsku nemaj, hlavně ne v Bernu.
Švýcarsko prodává zbraně do celýho světa, protože aby na něj vyzráli, ale sami nevedou ani jednu malinkatou válku.
Za ty peníze stavěj banky. Ale ne dobrý banky, banky pro zlý lidi, hlavně pro feťáky. Kriminálníci ze Sicílie a z Číny tam dávají peníze, celý miliardy. Příde policie, řekne čí jsou ty peníze, já nevim, stejně ti to neřeknu, vyser se na mě, banka je zavřená.
Ale nebyla zavřená! Byla otevřená!!
Ve Švýcarsku, když dostaneš v Neapoli nádor, v Neapoli umřeš, ale když jedeš do Švýcarska, umřeš pozdějc, nebo zůstaneš naživu. Protože maj moc krásný nemocnice, kobercem kytky, čistý schody, nikde ani jedna krysa. Ale stojí to hrozně peněz, když neděláš levotu, tak se tam nedostaneš.
Stačí to takhle dlouhý?

Dovolím si ještě jednu ukázku. Téma této slohové práce bylo: Hlad ve světě

Hladu je ve světě hodně. Existujou národy, který umírají hlady. Existujou mouchy. Krokodýlové. Pavouci. Hlad. To je Afrika. Ale ani v Indii to není žádná sranda. V Číně, když si neuděláš děti, tak ti zaplatěj.
Hlad se ve světě hemží jako červy, jako žížaly. Existujou národy hrozné bohaté, které ani nevědí, co znamená hlad, ale existuje taky Indie, Afrika a Basilicata /kraj v jižní Itálii/, kde vědí, co znamená hlad!
Svět je příšerný. Země je příšerná. Lidský bytosti jsou příšerný. Svět se chová jako Bohatec a Lazar je Afrika, a taky trochu Peru. Kdysi bylo Peru strašně bohatý, teď ho bolí břicho hlady.
Svět je příšerný, já se to nebojím říct, protože jsem přeceda třídy a některý věci můžu klidně říkat.
Ale tuhle slohovou práci bych rád zakončil slovy: ČLOVĚK NEPOCHÁZÍ Z OPICE, ALE Z UPÍRA!

Každý vzdělaný „dospělák“ zhltne útlou knížečku plnou gramatických chyb a surrealistických obratů za pár desítek minut. Její obsah vám však bude vrtat v hlavě mnohem déle.

Tedy pokud vás neodradí vysoká cena a podobizna Berlusconiho, který „si nechává všechno pro sebe a nikomu nic nedá a jenom natáčí pornofilmy“, na obalu.

Ale snad to nějak zmáknete…