Atomový Kim

Finmag (květen 2009)

Mám rád prvotřídní humry, vysoké štekle a luxusní koňaky. Po večerech sjíždím béčkové akční filmy z Dolphem Lundgrenem a sním, že jednou natočím nejlepší film všech dob. Když náhodou nefalšuju americké dolary nebo nevyrábím vysoce kvalitní extázi, nejspíš mě zastihnete na cvičném odpališti. A vězte, že švih si opravdu nezlepšuji. Mám ho lepší než Tiger. Jmenuji se Kim Čong-il. Vítejte v mém světě.

Už od narození jsem věděl, že to někam dotáhnu. Můj příchod totiž zvěstovala dvojitá duha nad posvátnou horou všech Korejců Pektu. To není vše, přátelé. Také byste měli vědět, že jakmile jsem vystrčil olysalou hlavu z lůna a poprvé nasál vůni kimči, ozářila nebe nádherná hvězda. Na mé cestě mě provází dodnes. Snad díky ní jde od té doby všechno jako po másle. S bratry diktátory, s golfem – hned napoprvé jsem na 18 jamkovém hřišti zahrál 11 hole-in-one a skončil s 38 ranami pod par – a taky se západními politiky. Zvlášť ti mi poslední dobou dělají velkou radost.

Když potřebuju topný olej, nové Volvo nebo limitovanou edici bijáků s Chuckem Norrisem, svolám si je všechny ke kulatému stolu a dělám, že poslouchám. Nechápu proč, ale stále přicházejí rádi a plní entuziasmu. Při jednáních vždycky významně pokyvuji hlavou, souhlasím a rozdávám úsměvy – mají to tak rádi. Nakonec se spolu vyfotíme a já dostanu to, co chci. Tak to má být.

Přiznám se, že si občas i trochu zdřímnu nebo pokochám bujnými vnadami krásných tlumočnic. O tom ale se pánové ze západu nikdy nedozvědí. Za žádných okolností totiž neodkládám své sluneční brýle.

Někdy se ale i demokraté začnou cukat. Ohánějí se právem, světovým společenstvím a porušováním smluv. To si pak hodím mincí. Když padne panna, řeknu si o rýži a ustoupím. Když padne rub, je čas jednat. Sednu do auta a uháním na své odpaliště kousek za Pchjongjangem. Cestou pozoruju svůj zdravý lid – jsou hubení, pracovití a krásní. Ne jako ty bedny kytu, co je vidím ve filmech.

Většinou skončím u raket krátkého a středního doletu. Tenhle týden ale došlo na jinačí kalibr. Přivezli nekvalitní humry a já dostal bolení břicha. Lidi, jak já vám byl naštvaný. Takhle to dál nejde, řekl jsem si. I můj velký idol a ochránce dobra Chuck Norris ví, kdy končí legrace.

Nakonec z toho byla strašná rána – přes čtyři stupně na Richterově škále. Chvíli jsem si připadal jako samotný Hwanung, bájný zakladatel mého velkého národa. Nádherný pocit! V žilách mi proudily hektolitry adrenalinu a bolení bylo rázem tatam. Pokusná jaderná exploze se povedla mnohem lépe než posledně. Ještěže jsem předchozího šéfinženýra poslal i s rodinou do sběrného tábora. Ten nový je mnohem lepší.

Demokraté teď budou chvíli vyhrožovat. Svolávat zasedání, ustavovat komise a vymýšlet sankce. Přejde je to až koncem podzimu. Jak to vím? V pravé poledne 20. října jim totiž slíbím ukončení výroby štěpného materiálu a povolím návštěvu Mezinárodní agentury pro atomovou energii.

Oni mi na oplátku pošlou topný olej a přikrývky. Přeci jen už bude po ránu chladněji…

Pak se spolu vyfotíme.

Svět je krásný!

Jak se podle vás bude situace kolem Kimova jaderného programu dále vyvíjet? Co byste navrhovali vy? Máme proti Kimovi a jemu podobným diktátorům k dispozici nějakou účinnou strategii, nebo nám nezbývá, než začít kopat atomové kryty?Nic z toho, co jsem o Kimovi napsal, není lež. Ani ten golf.